Jak jsem se z chovatele psů s PP stala MNOŽKOU psů bez PP...

 

To bude dlouhý….

Aby se dalo navázat pochopení, musíme začít před patnácti lety. To jsem si totiž vysnila svého prvního pejska – čivavu. Tenkrát ještě nebyl  internet, hledala jsem v novinách a časopisech a telefonovala ze svého prvního mobilu….

Od začátku jsem měla takovou debilní povahu, že jsem chtěla dělat vše jakože naplno a správně a vytelefonovala jsem si přes inzerát fenku čivavky s PP z jedné CHS, která je považována za nejlepší. Cena byla ale pro nás závratná, 12.000 kč (před patnácti lety!). Ale moje úžasná maminka mi řekla, že jestli ji tedy chci, že zruší moji vkladní knížku, na kterou mi po stovkách spořila a že mi to na toho pejska dá. Mám slzy v očích, když to dneska píšu.

Radost se nedala popsat, ale já nechtěla udělat chybu. Takže jsem požádala svoji kamarádku, která už v té době měla veliké zkušenosti s pejsky, aby jela se mnou a aby mi řekla, zda ji mám koupit, nebo ne. Měla tedy zkušenosti s velkými psy, ale měla je. Já ne. Tahle kamarádka je dodnes ve psech kapacita, nebudu ji ale upřesňovat, není to podstatné.

Takže jsme jeli pro štěňátko, nebylo to zrovna daleko, ale vlak to jistil, protože v té době nikdo z nás auto nevlastnil. Všechno bylo super, rodokmen samý interšampión a kamarádka říkala, že podle rodokmenu fakt super, že ji mám koupit a tak jsem ji koupila…

A nastala nesmírná radost!!!

Pak jsem se jako správný mladý chovatel nahlásila na naši první výstavu do Karlových Varů, kde se ale udály dvě, vlastně tři, dost zásadní věci. První bylo, že moje fenka se nemohla výstavy zúčastnit, protože vyskočila ze země na zavřené dveře, když chtěla ven a jakoby špatně doskočila a kulhala. Ale chtěla jsem nasbírat zkušenosti a tak jsem jela sama, abych omrkla prostředí. Chovatelce, která tam pochopitelně byla a vystavovala, jsem po pravdě řekla, že naše Megie skočila a kulhá a že s ní půjdu k veterináři, když bude ještě zítra kulhat. Druhá věc, kterou jsem na výstavě omylem zaslechla byla dost šokující. Paní posuzovatelka, dnes již v nebi, tenkrát v kruhu řekla: „Alenko, já to dneska dám Martě, jo, ona to potřebuje a ty si to uděláš příště, jo?“ Jména jsem úmyslně změnila. Jednalo se o poradu, komu se udělí titul. Vedle to slyšela ještě jedna pro mě v té době úplně cizí chovatelka a jak viděla, že jsem vyvalila oči, tak na mě jen hlesla, to je normální, takhle to tu chodí. A pak jsme se pustili do řeči a já ji říkám, co se nám stalo a jak jsem si koupila štěňátko… pak z ní vypadlo, že ona taky chová čivavy a hned mi tam odchytla pana veterináře a já se s ním domluvila, že k němu zajedeme s tou nožičkou, aby se podíval, co tedy se vlastně stalo. A pak došlo ještě k třetí, tenkrát naprosto nevýznamné věci. Ta paní, co jsem si s ní povídala, ta mi řekla, pojďte, podíváme se tamhle k tomu kruhu… A tam zrovna běhali čínští naháči. Ona na mě koukla a z ničeho nic mi říká: "To je pejsek akorát pro Vás!". Vůbec nevím, proč to řekla, ale řekla to! Nezapomněla jsem na to, bohužel…

Následně jsem jela s Megi k tomu panu veterináři a on mi řekl, že to není ani tak úraz, jako že fenka má těžké luxace patell na obou nohách a že jak skočila, tak jí to vylítlo a proto kulhá. Řekl mi, že čivavy to mají běžně a že se to dá operovat a že i on to operuje. Tak jsem volala paní chovatelce a ta říkala, ať se taky u ní někdy v krámku, co měla, zastavím a že na fenku mrkne. Takže jsem jela do krámku za tou paní chovatelkou a shodou okolností tam byla i její kamarádka – ta paní posuzovatelka z výstavy. Skoumaly obě ty nožičky, tvářili se divně a nic neříkaly, vadu jakože žádnou nenašly.

Pak byl čas, kdy fence jakoby nic nebylo a já začala shánět ženicha, v té době jsem ještě moc nechápala, že musím mít výstavu a co to je bonitace a tak. Chtěla jsem naše první vytoužená štěňátka a s vidinou, že si je stejně všechny necháme. Protože zde byl předpoklad málo štěňátek, to není jako u jiných psů, kde je vrch třeba deseti štěňat. Tak mi v tu chvíli moc nepocvakávalo, zda je podstatné nebo ne, mít k nim i nějaký ten papír. Bylo to jako když se ženská prostě zblázní, že chce mít děti a to někdy prostě za každou cenu. A v té době jsem udělala velkou chybu svého života. Volala jsem chovatelce mé čivavky a ptala se jí na vhodného ženicha a řekla jí, že mi je jedno, zda bude s PP nebo bez. Ou, chyba veliká… Paní se mi nesnažila nijak moc radit, ale rázem mě přesunula do škatulky: MNOŽKA, ano, byla jsem tam ještě dřív, než jsem se v chovu psů vůbec nadechla.

Protože hledat nějakého čivaváčka mi přišlo takové na prd, rozhodla jsem se nakonec, že psa koupíme. Koupili jsme nepříbuzného čivaváčka s PP pro naši Megi. Papíry jsme pro štěňátka nedokázali nějak docenit, když jsme najisto věděli, že oba rodiče PP mají, že jsou tedy zdraví (v té době podle chovatelek), výstavy mě nelákaly, štěňátka jsme si chtěla všechna nechat, tak jsme to krytí zkusili. Krytí se však nikdy (technicky) nepovedlo. Bohudík!

Megi pak zašala pokašlávat a my se s ní vypravili na kliniku do Prahy, kde nám pan doktor Novák potvrdil diagnózu nedomykavost chlopní a pan doktor Čáp potvrdil luxace patell. Takže jsem brečela, vezla si domů léky na srdce a na odvodnění a smířená s diagnózou nechala následně ve speciálním režimu Megi vykastrovat, neb říje nadměrně zatěžovaly srdíčko. Pan doktor dával Megi tak dva roky života, maximálně. Megi tu byla ještě hrozně moc dlouho a to díky péči mé maminky, která si ji nechala společně s pejskem doma, když jsem já z domu jako mladý člověk odešla bydlet k mému příteli, později manželovi. Bohužel, vzhledem k diagnóze, která už byla jasná, tak můj vztah s její paní chovatelkou naprosto zmrzl. Vzhledem k tomu, že tato chovatelka byla a je i velice významnou funkcionářkou klubu, nebyla to lehká situace, ale vyřešil to následný vznik nového, dalšího čivavího klubu v ČR s jinými lidmi ve vedení!!! Hurá! Přešla jsem pod druhý, nově vzniklý klub.

My jsme si pak s manželem pořídili štěňátko – fenečku čivavky s PP a víte od koho? No od té paní, co jsem ji poznala tenkrát na té výstavě v Karlových Varech. Koupili jsme si baráček a měli se fantasticky. A já si tenkrát vzpomněla na to, co mi tahle paní říkala a normálně jsem se zbláznila, že si koupíme ještě jedno štěňátko – fenečku naháče. Jak to dopadlo? Příběh je zde:

https://www.sumasumarum.net/clanky/pribeh-fany/

Bohužel, ani naše druhá čivaví slečna nebyla uchovněná, protože jí nenarostly správně zuby a nikdy štěňátka neměla! Takže už jsem tu měla tři fenky s PP, které měly takové problémy, že nemohly být matkami. Ale já to brala, věděla jsem, že mít zdravou fenku je malý zázrak a štěňátka ještě větší… Všechny ty fenky byly koupeny za plnou cenu, s vyhlídkou jako „vhodné pro další chov“….

Mezi tím, než mi odpadla ta fenka toho naháče, tak jsem si pro ni chtěla koupit zase i psa, jak jinak, než s PP. Vyhlídla jsem si ho a nyní už s přítelem, později manželem, jsme pro něj jeli. Paní chovatelka mi ale vysvětlila, že dávat naháče na naháče není úplně nejlepší a tak jsem tedy u ní zakoupila nakonec fenku, jo, čtete správně! Další fenku…peníze v kapse, nepředstavitelný smutek, že bych si nedovezla štěňátko, po kterém jsem toužila, tak jsme u ní nakonec koupili ségru toho pejska, co jsme si pro něj vlastně jeli. Ségra tedy stála dvojnásobek, no…..

Už cestou domu jsem si ale říkala, že jsem se asi unáhlila a zbláznila a že jsem neudělala dobře. Tenkrát se ale za to malé štěňátko postavil můj budoucí manžel a byla to vlastně jakože jeho fenka. A byl to první pes, který splnil všechno! Všechny výsledky negativní, výborné výstavy a nakonec i bonitace.  Zažili jsme ale i zášť, když tato fenka třeba v Karlových Varech vyhrála svoji třídu a její chovatelku pak za to jiní chovatelé uráželi a tak… no, stále jsem poznávala to chovatelské prostředí….

A jak jinak, začala jsem ji shánět tedy ženicha a opět se rozhodla, že ho koupíme. A koupili jsme nádherného chlupatého pejska s TOP rodokmenem. S ním jsem absolvovala nejvíce výstav, jako nikdy s nikým, Geri se líbil, ale šance na nějaké větší tituly nikdy nepřišly, neb stejně starého psa měla i jedna moc moc známá paní chovatelka, který byl s námi v kruhu snad pokaždé, takže Geri už z principu šance moc neměl. Jednou, když posuzovala nějaká zahraniční chovatelka, tak zabodoval a pak taky, když ten jiný pes té známé paní zavrčel na rozhodčí a viděli to ostatní lidé kolem (kdyby to udělal jakýkoliv jiný pes někoho jiného, byla by to diskvalifikace, takhle byl tedy druhý, no). Ale nikdy jsme se nedopracovali ani k šampiónovi, prostě peníze lítaly jako mávnutím proutku (každá výstava výlet za min.5.000 kč) ...a my byli „pořád druzí“…. Tak jsme to vzdali. Pejsek měl vše splněno, bonitace proběhla. U obou psů jsme v té tobě ještě nechali udělat DOBROVOLNĚ oční testy u pana doktora Beránka a luxace u pana doktora Čápa, nicméně povinné to vůbec nebylo. Ale já chtěla dělat věci správně!

No a tak jsme požádali o povolení ke krytí, nakryli, oznámili, čekali…a narodilo se nám jedno jediné štěňátko Alisa Suma Sumarum. Vytoužená nahatá fenečka s jasným předpokladem, že u nás zůstane. Pak za pár dnů začala koukat a co to! Má polovinu oka modrého – estetická vada, ale neumožňuje vstup do chovu…bylo jasné, že Alí bude mazlíčkem. Ani jsem to nikdy nikomu neřekla, protože bych zase rozpoutala peklo, že v té a té linii „lítají modré oči“. Kosmetická věc, kterou v Americe vyvažují zlatem, u nás věc, kvůli které chodíte kanály a bojíte se to vůbec říct a modlíte se, aby to nikdo neviděl… Smutné, ale bylo to tak….

Všechny tyhle naháče tu mám dodnes!!! Kromě Geriho jsou všichni již vykastrovaný. Můj chov skončil vrhem „A“.

To v čivavách jsem se dostala až k vrhu „B“ !!!! Protože jsem neunesla smůlu a osud a od té mojí osudové paní chovatelky jsem za čtyřicet tisíc koupila uchovněnou fenku a uchovněného pejska s jasným cílem – odchovat své první čivavky. Podařilo se!!!! Náš první vrh „A“ byl na světě, vše schválené, nahlášené, PP nakonec obdrženy. Čtyři štěňátka…. 

Pejsek narostl větší, byl prodán za 3.000 kč s PP do Čech. Byla jsem nová, neměla na psech žádné tituly, čivav je v ČR mnoho. Pejsek z importu, matka čokoládová…nikoho to nedojímalo….patelly vyšetřené (taky tenkrát nepovinně). Inzerovala jsem v Čechách za cenu 15.000 kč za fenku, bez šance najít majitele… Fenky jsem prodala do Německa za tuto cenu, ale jako bezpapírové. Jejich PP mám dodnes doma, nechtěla jsem vyřizovat exportní rodokmeny a majitelé to ani nechtěli.

Vrh jsme ještě jednou zopakovali a měli opět nádherný vrh „B“. Jenže se opakovalo to, co už jsem znali, takže jsme na prodej nijak netlačili a štěňátka jsem udali postupně, jak čas běžel, i třeba v jejich vyšším věku, poslední fence jsme našli úžasný domov když jí bylo víc než rok. Jedno štěňátko mi bohužel při hře zabila kočka, další maličkatou fenečku si ode mě na splátky vzala kamarádka s tím, že není vhodná pro chov, že je maličká a má zálomek na ocasu (prodala jsem jí za 5.000 kč s PP se splátkami po tisícovce). Jen co kamarádka doplatila, tak se mě ptala, zda jí fenku nenakryji. Řekla jsem jí, že se zbláznila, že když se to povede, že umře při porodu, že tak malá ani neporodí a že nevím, kde chce vzít na veterináře při  takovém porodu, když mi fenku horko těžko na mnoho upomínek splácela po tisícovce. Nepohodli jsme se a o fence už dneska nic nevím, no… Další fenka je opět v Německu jako bezpapírová….ale má skvělou rodinu, se kterou mám kontakt dodnes….

Věděla jsem, že u čivav nemám šanci nijak prorazit, nemám šanci najít vhodné domovy pro moje případné odchovy a tak… Byla jsem neznámá, s odporem k výstavám, neb už jsem věděla, jak to tam chodí…. Věděla jsem, že když nebudu kamarádka s nějakým funkcionářem z klubu, nebo od něj nebudu mít alespoň štěně, u kterého nic špatného nenajdu, tak že to všechno půjde hodně stěží… Měla jsem tu i další čivavky s PP zase od té mé paní chovatelky, kterou mám ráda nadevše a dodnes! Jedna fenečka měla také vše v pořádku, získala i nejlepší možný bonitační kód, ale vše marné, byla maličká a nikdy se nám ji nepodařilo nakrýt, dneska žije také u přátel v Německu. Pak Roxanka, taky s PP, taky jí narostly špatně zuby, je dnes vykastrovaná a žije s  kamarádkou v Aši, kousek od nás, má ji ode mě zadarmo a ještě jsem ji vdečná, protože se u ní má Roxanka jako v ráji. Taky jsem postupem času koupila i dva další čivaví kluky s PP, ale nikdy je neuchovnila…proč? Začla jsem se věnovat kočkám a chov psů jednoduše vzdala…

Psi jsem dlouhá léta neodchovávala, skončila jsem u naháčů vrhem „A“ o jednom štěňátku a u čivav vrhem „B“ kde bylo celkem 7 štěňátek (myslím tím v obou vrzích celkově), z toho jedno bohužel zabila kočka při hře.  Pak jsem svůj chov psů „zamrazila“….. Věnovala jsem se naplno kočkám a velmi se mi dařilo. Systém je zde naprosto jiný, nemusím se nikoho o nic prosit, celou agendu mám v Americe. Vše je na dobrovolnosti a čestnosti chovatelů a světe div se, funguje to! Kočky, ač jsem žádné nikdy nevystavovala (jednou jedinkrát jednu kočku mimo oficiální výstavu, neb byla v té době v ČR v neuznané barvě), tak si získaly celosvětové uznání. Můj sen v chovatelství byl splněn. Já unavená a psychicky vyčerpaná…. To už je současný stav, dnešní doba, už jsme se dostali do času dnešních dní…. Je listopad 2017.

Mám tu své pejsky, kteří stárnou… Meginka i její pejsek už tu nejsou, umřeli milovaní u mojí maminky doma… Já tu mám vykastrované naháče a pak čivavky…  Je jasné, že přijde doba, kdy umřou také, není moc super dlouhověkých čivav s PP….  Všechny pejsky mám v podobném věku, takže je předpoklad, že zde bude brzičko domov důchodců a žádní pokračovatelé…

Byla tu na návštěvě moje maminka a tak se o tom tak bavíme a ona mi říká, zda nechci zkusit ještě odchovat  štěňátka, že bych měla pokračovatele, vzpomínku, na ty svoje, až tu jednou nebudou  a že by mi ta štěňátka pomohla odchovat, protože já bych na jejich odchov čas neměla. A ona by nebyla sama a nestýskalo se jí tolik po milovaných čivavkách, které u ní  zemřely.

A tak jsme řešili dál, vybrali jsme nejvitálnější fenku, co tu mám, je uchovněná, ale je jí skoro devět. Pokud bych chtěla štěnda s PP, musela bych znovu vstoupit do klubu, zažádat o vyjímku krýt fenku starší 8-mi let a modlit se, aby mi to povolili, jako členovi, co jednou v klubu byl, pak nebyl, a teď dokonce chce nějaké vyjímky…. No, ale mohla jsem to zkusit. Nepříbuzného uchovněného psa tu mám také, také už je starší, ale vitální a krytí by určitě zvládl, je to otec našich vrhů A a B. Ale já nechtěla zase všechno černé a dlouhosrsté…. Tak jsme zvolili mého psa s PP, krátkosrstého (otec import z Ameriky), ale je neuchovněný, protože jsem ho koupila v době, kdy už bylo jasné, že další pejsky odchovávat nebudu, ale nepřeprodala jsem ho, nejsem byznysmen, milujeme ho, je tu… Dnes už je taky starý a neprošel by dnes nejen kvůli stáří, ale i na zuby, některé už stářím nemá. Jinak jsou oba bez fontanel, oba vyšetřený na pately, nic z toho v době mého chovu s PP ani nebylo požadováno. Na svůj věk jsou vitální a perfektní, znám je celý jejich život, vím, co je kdy trápilo, nebo spíš netrápilo. Mohla jsem tedy zvolit lepší rodiče? Lepší genetiku? Byl by dvouletý cizí uchovněný pes, o kterém nevím vůbec nic, lepší volba ?  Byli by dvouletí rodiče lepší volbou pro mé parťáky (jejich děti) do dalších let? Já věřím, že jsem rozhodla správně, zvolila jsem nejlepší psy, co tu mám, s nejlepším zdravím a nejlepší povahou, tohle v žádném PP totiž nenajdete……

Máma mi říká: „A co ti ty papíry u těch psů v životě přinesly dobrého? A vždyť je nepotřebuješ, na co? Výstavy nesnášíš a čivavy stejně dál množit nebudeš tak „vo co de“?“ „Vo nic, mami, udělají ze mne zase množku“…nic jiného se nestane….

Překvapilo nás, že se narodili tedy štěňátka čtyři, počítala jsem, že si necháme jedno. Na další mám zájemce, čekající….. Ale pak se nám fenka odvápnila a nedávno nám  ji zachraňovali na klinice. A tak jsem se rozhodla, že se nebudu trápit tím, které si mám nechat a které ne, protože jsou všichni úžasní. Krmit o čtyři čivavky navíc je prd, to tady ani nepoznáme. Takže si teď nenechám kazit náladu a budu si užívat každé volné chvilky s nimi…. A že jsou bez PP mě opravdu netrápí… PP je v mnoha případech mnoho podvodů v jednom… ale o tom zase až někdy jindy….

Michaela Štrbáková