Příběh mojí Fany

aneb syndrom "suchého oka" u nás doma

Fany je fenka čínského chocholatého psa – varianta naháč (slabý mezityp).

Jde o mého prvního, vytouženého naháčka.

Když jsem po dlouhém přemlouvání zdolala svého partnera k tomu, aby k takovému pejskovi svolil, zahájila jsem pátrací akci po štěňátku. Oslovila jsem e-mailem několik předních chovatelů, ale bez úspěchu, buď mi vůbec neodpověděli, nebo měli dlouhé čekací lhůty, tak jsem se začala prodírat spoustou inzerátů a hledala, zda by mi nějaké štěňátko nepadlo do oka.

A našla jsem nádherné štěňátko dle svých představ – naší Fany (Dubira Lásky dar). Okouzlena jejím vzhledem i vzhledem jejich rodičů jsem ihned zahájila kroky vedoucí k tomu, že jsem si zanedlouho vezla naší Fany domů.

Fany splnila všechna má očekávání a snad je ještě předčila, všichni příbuzní a známí z ní byli překvapení a všechny do jednoho přesvědčila, jak úžasné toto plemeno je, byly to kouzelné chvíle a jsou dodnes.

Štěňátko mi rostlo, prospívalo a dělalo mi velikou radost. Nikdy žádné problémy, žádné onemocnění. Všechno jsem se naučila (koupání, stříhání, holení, krémování apod…) a měla z toho radost. Dokonce jsme absolvovaly naši první výstavu (první pro mě i pro Fany) a výsledek nás velice potěšil – z velké konkurence jsme si odnesly známku výborná a umístily se v první polovině soutěžících fenek, Fanynka se moc líbila (bylo to v době, kdy už jsme ráno kapala Fanynce do oka Opthalmoseptonex – viz. níže)

Asi tak kolem sedmého měsíce věku začala Fany trochu hmouřit oči a začala si sem tam pomrkávat, nic moc nenormálního to nebylo, vzpomínám si na to vlastně až zpětně, předtím mi to vůbec nepřišlo divné. Čas běžel a za nějaký ten týden se začala Fany probouzet a měla vždy v koutku pravého oka "ospalek" – takový bílý kus hlenu, vždycky jsem ho vyndala, kápla Opthalmoseptonex a očko bylo naprosto v pořádku. Jenže to tak začalo být každé ráno a to už mě znejistilo. Jeli jsme tedy k našemu veterináři MVDr. Černému, ten nám oko prohlédl a řekl, že má Fany podrážděnou sliznici oka a napsal nám kapky Tobrex. Za týden jsme jeli na kontrolu, kde jsem musela zkonstatovat, že situace je stále stejná, že se stav nelepší a že mám obavy, že nám začíná zlobit i druhé oko. Stav sice byl lepší, ale jen chvilku po podání kapek, ráno už se začalo stávat, že pravé oko Fany nemohla otevřít a v druhém oku se začal objevovat bílý hlen. No a to už měl v ruce pan doktor tzv. Schirmerův test (pravé oko bylo úplně suché, levé nedostatečně zvlhčené) a diagnóza zněla – syndrom suchého oka (Keratoconjunctivitis sicca) – u naháčů prý nic až tak jedinečného.

Byla jsem seznámena s možností léčby:

1/ nahrazovat nedostatečnou produkci slz kapkami v intervalu nejlépe každé dvě hodiny a počkat, zda se stav nebude zlepšovat

2/ zkusit mastičku Optimmune, která je prý výborná a která se aplikuje jen dvakrát denně, je ovšem dražší – na měsíc za 1.000,- a čekat, zda se stav neupraví

3/ pokud veškerá léčba selže, tak operativní zákrok spočívající v tom, že se vyústění slinné žlázy z pusy vyvede do oka. Operaci prý ale dělá jen oční specialista – MVDr. Beránek.

Rozhodli jsme se tedy pro mastičku Optimmune a zahájili léčbu. Mastička byla skutečně super a oko vydrželo krásné dlouhou dobu. Po namazání očí nebylo na Fanynce vůbec nic poznat!

Ovšem stav se jinak nelepšil, ba naopak, oko vydrželo „hezké“ stále kratší dobu, mazat jsem musela pořád.

A tak jsem se rozhodla vyhledat a kontaktovat odborníka – očního specialistu MVDr. Beránka, aby nám určil správnou diagnózu ještě on a zhodnotil správnost léčby.

Vypravili jsme se tedy do Prahy za doktorem Beránkem. Po speciálním vyšetření jsme se dočkali hodnocení : na pravém oku máte „suché oko“ jak vyšité, levé je lepší, ale je to tam také. Byli jsme seznámeni s tím, že většinou prý toto onemocnění postihuje právě oči obě, že jde o vadu – řazenou do vad genetických, která se může přenášet na štěňata a také to, že u naháčů je tato vada dost častá. Čekala jsem to, protože jsem si předem našla na internetu o této vadě článek, který MVDr. Beránek napsal. Správnost léčby i postup byl jen a jen potvrzen – MVDr. Černý byl pochválen za to, že takto bezvadně tuto vadu jako „nespecialista“ diagnostikoval.

Z Prahy jsem odjížděla se slzami v očích, protože jsem věděla, že vytoužená štěňátka od naší Fany nikdy mít nebudeme. Slzy ale vystřídala starost o Fany a o to, aby byla aspoň ona bez problémů a hlavně aby se mohla bezbolestně koukat na svět kolem sebe.

Dostali jsme další mastičku Optimmune na další měsíc a čekali na zázrak, na to, že slzná žláza začne fungovat, další mastičku vystřídala ještě jedna a zázrak stále nikde….

V tomto období jsme absolvovali s Fanynkou další výstavu – národní výstava Mladá Boleslav 2008, měla jsem již zaplacený příspěvek z dřívějška, tak jsme jely. Dobře jsem věděla, že je to naše výstava poslední… O to víc mi to bylo líto, když jsme dostaly (pro mě opět skvělou známku) výborná s pěkným hodnocením a písemným konstatováním krásných tmavých očí ( s mastičkou Optimmune neměl šanci nikdo nic poznat!).

Mezi tím se však odehrálo něco, co mi změnilo pohled na chovatelství, co mi sebralo dost velkou část mojí naivity. Po diagnóze od Dr. Beránka jsem domů jela se slzami, s mnoha různými pocity, se strachem o Fany, ale taky s tím, že hold toto plemeno tímto prostě trpí a že rozhodně nejsme jediní, kdo tuto vadu u pejska má. Věděla jsem, že na pejskovi s genetickou vadou se štěňátka přeci neodchovávají a říkala si, že to se prostě stát může, že dovézt pejska až ke štěňátkům je malý zázrak vyžadující hodně štěstí a zodpovědnosti….a já brečela, protože po mojí první fence čivavy, to již byla druhá, u které mi to štěstí nepřálo a má první štěňátka v životě, na které jsem se vždy tolik těšila, byla opět v nedohlednu….

Věděla jsem také to, že právě z těchto důvodů u čínských chocholatých psů probíhají testy – na luxace a právě na oči a výsledky těchto testů jsou zveřejňovány. Víc jsem se o toto nezajímala, protože testy se normálně provádějí nejdříve v roce života pejska (a Fany ještě rok ani nebyl).

Seznámená s tímto věděním, rozhodla jsem se podstoupit kroky „správného“ chovatele a rozhodla jsem se diagnózu naší Fany veřejně odhalit a zařadit se tím na seznam pozitivních jedinců. To jsem ještě netušila, že tento seznam neexistuje…že ho vlastně zakládáme…

Potom se stalo něco, co jsem vůbec nečekala, zažila jsem si nevídané, jako naivní mladá chovatelka neslýchané. Nechci se tu o tom rozepisovat, protože nechci, aby se podobná akce zase znovu rozjela.

Ale několik věcí k tomu uvedu.

Byla jsem kontaktována několika chovateli a vlastníky „špičkových“ psů sdružených kolem našeho rodokmenu.

·         až na jednu chovatelku ani jeden z nich nevěděl, že syndrom „suchého oka“ vůbec existuje a to se jednalo i o chovatele činné v různých funkcích pro chov naháčů vůbec. Tak mě tak jenom napadlo, koho tedy ten pan Beránek léčí? Možná samé „bezpapíráky“, říkala jsem si, ale i toto mi pan doktor brzy vyvrátil...

·         padl dotaz, proč na fence nechci odchovávat štěňata, když vyšetření očí není povinné a na očích se to (po ošetření mastí nebo kapkami) nedá poznat

·         a x-krát padl taky dotaz, proč to všechno dělám a proč chovatelům ničím štěňata

(myšleno tedy spíš asi jako ničím kšefty se štěňaty, protože by třeba mohli mít příbuzné psy…tedy tak si to já vysvětluji). Toto jsem vůbec nepochopila a po pravdě byla z celé situace naprosto v šoku.

Slzy se mi rvaly z očí, ale teď už ani ne tak kvůli Fanynce, ale kvůli lidem….

No nic, hold se musím otrkávat, tuším, že za život mě potkají ještě horší a zákeřnější věci, tak jdu dál!

Stav oka naší Fany se nezlepšil ani po třech měsících na mastičce Optimmune, tak jsme dostlali ještě na zkoušku silnější cyklosporinové kapky. Aplikace kapek byla lepší, ale oko moc radostně nereagovalo, situace nebyla nejhorší, ale ani lepší.

 25. listopadu 2008 naše Fany podstoupila u pana Beránka v Pardubicích zmíněnou operaci oka. Operace byla provedena za použití speciální narkózy, takže v době, kdy nám byla Fanynka předávaná po operaci byla již probuzená a z očíčka jí tekly požadované sliny.

Hledala jsem stehy po operaci a s podivem si nechala vysvětlit, že všechny stehy jsou vedeny zevnitř pusy a oka, takže na povrchu není nic vidět – úžasné!

Nafasovala jsem tedy léky na lepší hojení - antibiotika, Rimadyl, kapičky Tobrex LA a mastičku Hypo-tears gel a jeli jsme domů. Následovalo pooperační období, kdy se Fanynce operované oko úplně zakalilo - udělal se na něm takový silný šedo-bílý zákal a povlak a ve prostřed se utvořil jakýsi „vřed“, navíc Fany měla oko skoro pořád zavřené – vypadalo to dost děsivě. Při kontrole, zda se všechno hojí, jak má a zda se všechny stehy řádně rozpustily, mě ale pan doktor ujistil, že je vše v pořádku, že ten zákal je normální a že brzy zmizí a oko bude zase jasné.

Kapala jsem dál Tobrex LA, doplňovala Hypo-tears gelem a dál podávala Rimadyl.

Čas běžel, ale oko se moc nelepšilo, byla jsem z toho nervózní a moc se bála. Rozjela jsem se tedy opět za panem doktorem, zda je vše v pořádku – prý ano, jen se nám to trochu hůře hojí, chce to delší čas…pokračujeme tedy v kapání a v léčbě.

 9. ledna píši panu doktorovi e-mail: Oko je sice kalné, jde vidět ještě i ten "vřed", ale
fenečka už má oko stále plně otevřené. Kapeme Tobrex LA, mažeme Hypo-tears
gelem a dáváme Rimadyl 1/4 -0 - 1/4.
Myslím, že se oko začíná "rozjasňovat".

Pan doktor mě opět ujistil o tom, že je vše v normě, že se nám to jen trochu hůře hojí, ale že to opravdu bude dobré. Časový odhad potřebného hojení byl 2-3 týdny.

Pak jsme ještě jednou jely za panem doktorem do Prahy, aby provedl další kontrolu, oko se mi totiž nelíbilo.

05.února píši další e-mail: Dobrý den pane doktore,
dnes ráno jsem Vám nafotila to operované oko naší fenky, nevím, jak mám postupovat dál.
Před třemi týdny jsme za Vámi byly v Praze, oko se zlepšovalo a zlepšovalo...jenže jsme dobraly Rimadyl, dokapaly Tobrex a zůstali na Vaší radu u Hypo-tears gelu...jenže oko se začalo zhoršovat, otekla ta sliznice kolem oka, fenka začala zase oko mhouřit, tak jsem začala kapat nový Tobrex (nevím, zda jsem udělala dobře, nebo špatně, ale pomohlo jí to od otoku té sliznice kolem oka), jenže teď nám to zase trochu otýká i s Tobrexem a navíc se vůbec nemění intenzita toho zákalu, prostě teď nevím, co dál. Co kapat, co nekapat atd...
Poradíte mi prosím?
Udělala jsem fotky i druhého, relativně zdravého oka, tam kapu Cyklosporinové kapky, protože bez nich to oko nefunguje, resp. bez nich oko vysychá, s těmi kapkami je to dobré. Tady také nevím, jestli dělám dobře, nebo ne.
Je mi Fany moc líto, ráda bych ji nějak pomohla, aby už měla klid, pokud to tedy je vůbec možné s tímto onemocněním.

Opět jsem byla uklidněna a podpořena ve správnosti aplikované léčby, do operovaného oka kapu Tobrex LA, do druhého kapu cyklosporinové kapky, Fany dostává Rimadyl.

26. února 2009 – návštěva v Praze – máme vydržet.

Dneska je 9. července 2009, kdy dopisuji tento článek.

Již dlouhou dobu nekapu Fanynce ani do jednoho oka žádné kapky. Obě oči, zdá se, fungují naprosto normálně, akorát operované oko vyžaduje více péče, protože se u oka a v oku usazuje více nepořádku. Oko více slzí a Fany má skoro pořád mokrou tvář, no je to jasné, protože sliny nemají v oku žádnou regulaci. Oko je už ale skoro úplně jasné a funguje, zdá se, bez problémů.

Občas sice mám trochu otázku, jak by to dopadlo, kdyby Fanynka operaci nepodstoupila a zůstali jsme jen u kapání nebo u mastičky Optimmune. Zda by to vůbec šlo na této léčbě setrvat delší dobu a jak by se oko chovalo, zda by se to dalo stále ošetřovat tak, že by na fence nešla žádná vada poznat, nebo zda by se stav zhoršoval….

Dneska, po operaci je sice oko už konečně skoro normálního zabarvení, jasnosti a průhlednosti, ale denní produkce slz a usazenin napovídá o tom, že u oka není vše v pořádku (myslím v porovnání s naprosto zdravým okem), druhé oko je zase sušší než normální oko zdravého naháčka a také se u koutku tvoří denní malé usazeniny. Zjednodušeně řečeno, dneska už bych tuto vadu u operovaného oka nezamaskovala tak, že bych mohla Fany vydávat za naprosto zdravou… Nejde o maskování, nejde o vzhled, dneska věřím, že pan doktor zachránil mojí Fanynce zrak na pořád! Snad to tak bude….

(na obrázku je nevyčištěné oko, čistím ho asi 2 x denně, na druhém obrázku je nafocen maximální viditelný rozdíl v očích, běžně je to přehlédnutelné..)

Pro byznysmeny malá cenová rekapitulace:

Celkem za mastičky, léky a kapky: 6.000,-

Za operaci a všechna vyšetření a ošetření: 7.000,-

Za cesty k lékařům: 3.000,-

Celkem za to, co se přírodě nepovedlo: cca 16.000,-

Cena mojí Fany: Dnes a pro mě - Nevyčíslitelná!

A pro zastavení všech možných i nemožných spekulacích o jakémkoliv maskování takovéto vady, pro zvýšené riziko možného přenosu na potomky, nebo jejich další generace je dneska Fanynka kastrovaná.

Nikdy ji nepoužiji pro chov a nikdy úmyslně nepodstoupím zbytečně větší riziko přenosu genetické vady na její štěňata!

Původně jsem tu chtěla závěrem napsat nějakou duchapřítomnou a srdcervoucí výzvu všem chovatelům, aby obětovali pár stovek za testy a výsledky zveřejňovali - negativní, ale i ty případně pozitivní, aby to mělo smysl a aby se nebáli zveřejňovat i pozitivní výsledky, že to není jejich ostuda, ale že naopak dělají dobrou věc… ale tohle asi stačí, rozumnému a zodpovědnému chovateli tohle říkat nemusím a byznysmeny to nedojme…

Pokud aspoň tento článek přispěje k tomu, aby se o této chorobě a její léčbě vědělo víc, splnil svůj smysl.

Čistý, nikým a ničím nerušený pohled na svět přeje všem

Fanynka a Michaela